Petra Dvořáková, 12.7.2016
Milí motorkáři,
touláte se někdy na svých plechových mazlících a přemýšlíte o tom, že by to chtělo větší adrenalin, než jen zvuk motoru a vítr kolem helmy? Pokud ano, dovolte mi, abych vaši pozornost nasměrovala na jedno malé letiště u Kolína.
Ale dříve, než vás pozvu na výlet do výšky, musím se zmínit, jak k němu došlo. Je tomu bez mála dvacet let, kdy jsem šla po ulici kolem obrovské cedule. Nápis na ní velkými písmeny hlásal: TANDEMOVÝ SESKOK. Netušila jsem vůbec, co to je. Dočetla jsem se, že se jedná o seskok z letadla, kdy si vás parašutista připne k sobě a vyskočíte společně. Už tehdy se mi v hlavě uhnízdila myšlenka, že bych něco takového ráda zažila.
Léta plynula a já jsem si tiše snila svůj parašutistický sen. Když přišlo kulaté životní jubileum, tak jsem začala snít nahlas. Doufala jsem, že třeba k narozeninám dostanu poukaz na tandemový seskok. Pravda, pár let jsem si ještě počkala, ale neuvěřitelné se stalo skutečností. Můj úžasný manžel mi takový poukaz opravdu věnoval! Dárkový poukaz paraškoly IMPACT.
A tak jsme jednu červencovou sobotu nasedli na naši „Stříbrnou Fčelu“ a vydali se z Kladna na letiště u Kolína. Na motorce jsme tam byli za chvíli. Ještě jsme si v klidu dali v Poděbradech na benzínce kafe.
Letiště se přiblížilo. Musím předeslat, že jsem ještě nikdy neletěla letadlem! Proto i atmosféra letiště byla pro mne úplně novým zážitkem. Nejprve jsem se nadšeně rozhlížela po letounech a parašutistech. Potom jsem si začala uvědomovat, že v jednom z těch letounů budu sedět. A pomalu mně opouštěl úsměv a vkrádala se nervozita. Ještě, že tu byl manžel, jako veliká opora.
Konečně z recepce zavolali mé jméno. To znamenalo, že se mám dostavit na přípravu k seskoku. Už jsem se vůbec neusmívala. Jen jsem se soustředila, abych si zapamatovala všechny pokyny. Byla mi přidělena kombinéza a instruktor, který mně sešněroval do mohutných popruhů. Ještě poslední zkouška, zda všechno zvládnu. A nástup do letadla.
Startujeme. Sedím poprvé v letadle a zvedá se mi žaludek. Po očku pozoruji parašutisty kolem sebe. Obdivuji jejich odvahu. Stoupáme do výšky 4 000 m. Líbil se mi pohled z kulatého okénka letadla. Ale nemám čas si ho vychutnat. Instruktor mi udílí pokyny ohledně brýlí, používaných při seskoku, a ještě mi dotahuje už tak utažené popruhy. Pak mně vyzval, abych se postavila před něho. Připnul si mně ke svým popruhům a pomalu jsme se sunuli ke dveřím letounu.
Instruktora jsem měla za zády, takže jsem najednou stála čelem před otevřenými dveřmi a zbývaly poslední vteřiny před výskokem. Musím překonat strach... Musím přesně dodržet všechny pokyny… Musím věřit, že to udělám správně... Musím věřit, že to vyjde…
Není cesty zpět! Pustila jsem se tedy do prostoru před sebou a vyskakujeme. Za pár sekund již padáme volným pádem hlavou dolů. Překvapil mě velký chlad a silný odpor vzduchu. Ještě větší, než když jedeme na motorce vysokou rychlostí. A k mému překvapení se mi hodně zvedl žaludek.
Volným pádem padáme asi minutu. Potom můj instruktor otevřel padák. To byla teprve nádhera!!! Odpor vzduchu se zmírnil a já jsem si mohla vychutnat ten kouzelný pocit svobody a volnost. Cítila jsem křídla! Během letu se mi chtělo nadšeně křičet z plných plic. Ale žaludek jsem měla až v krku, tak jsem jásala jen potichu.
Instruktor mi opakuje pokyny pro přistání. Dokonce mi vysvětluje, jak se ovládá padák a nechá mně to vyzkoušet. Dívám se z výšky na letiště a vidím dole naši úplně malinkatou motorku.
Přistáváme. Vše se povedlo a já mám po hladkém přistání pevnou půdu pod zadkem a žaludek až mezi zuby. Děsně se mi točí hlava. Ale ohromně se mi to líbilo. Instruktor mně osvobodil z popruhů a sbalil padák. Poprvé v životě jsem letěla! :-)
V recepci jsem vrátila kombinézu, dostala diplom za seskok a tím můj výlet do výšky pomalu končí. K poukazu na seskok si můžete koupit také film, kde je celý seskok zaznamenán. To jsem zprvu považovala za zbytečné, ale nyní to všem vřele doporučuji. Díky filmu si totiž prožijete celý zážitek ještě jednou. Film zpracují na místě a dostanete jej asi za 30 minut po seskoku. Vyzvedla jsem si hotový film a ještě celá rozklepaná jsem s manželem nasedla na motorku. Až známý pohyb mašiny mi pomohl uklidnit rozbouřený žaludek.
Adrenalin to byl veliký. Žaludek se mi zvedal víc, než je zdrávo, ale stálo to za to! A mě nezbývá, než poděkovat manželovi za splnění mého dlouholetého parašutistického snu.